Proč přitahujeme lidi, kteří nám ubližují

Každý člověk v sobě nese určitý vzorec vztahů. To, jak jsme se naučili přijímat lásku, se většinou formuje už v našem dětství. Pokud byla láska podmíněná, spojená s napětím, mlčením nebo výčitkami, mozek si zapamatuje, že tohle je normální, protože láska přece znamená čekání, obavy a nejistotu. Když pak v dospělosti potkáme podobný typ člověka, něco v nás to pozná. Tělo reaguje klidem, i když jde o bolest, protože to zná. Lidé, kteří ubližují, nejsou vždy zlí. Často jen neumí milovat jinak, protože je to nikdo nenaučil. Umí být okouzlující, přesvědčiví, citliví, ale zároveň uzavření, nevyrovnaní a necitliví k potřebám druhých. Problém nastává ve chvíli, kdy se k nim člověk, s nízkým sebevědomím nebo s potřebou být přijat, připoutá. Vznikne vztah, který se opírá o nerovnováhu kdy jeden dává, druhý bere. Jeden prosí o pozornost, druhý ji postupně dávkuje. Takové vztahy bývají vyčerpávající, ale i návykové. Emoce se střídají od euforie po zoufalství. Vzniká závislost na naději, že se to zlepší. Láska se mění v úsilí. Každý den se měří podle nálady druhého člověka. Sebehodnota pomalu klesá, až se člověk začne cítit vděčný i za drobečky, které mu ten druhá dává.
Tento vzorec se často opakuje dokud člověk nezačne vnímat vlastní hodnotu nezávisle na druhých. K uzdravení nevede změna partnera, ale pochopení sebe. Je potřeba se naučit, že klid není nuda, ale jistota, že respekt není samozřejmost, ale základ. A láska, která NEBOLÍ, existuje, jen se pozná jinak. Je v tichá, stabilní a bezpečná. Jakmile člověk pochopí, že nemusí nikoho přesvědčovat o své hodnotě, začne přirozeně odmítat vztahy, které mu ubližují. Přestane omlouvat chlad, výčitky, nezájem a čekání na to, že někdo cizí zaplní prázdné místo, které si ale musí naplnit sám.
Přitahujeme lidi podle toho, co si o sobě myslíme. Jestliže se naučíme vážit sami sebe, změní se všechno. Typy, které nás dřív přitahovaly, ztratí sílu. Přestaneme reagovat na bolest jako na známý pocit. Začneme hledat klid, protože se s ním konečně cítíme doma. Zdravá láska není o boji, o dokazování, o snášení něčeho špatného, ale o rovnováze, prostoru, a důvěře. O tom, že oba chtějí být spolu, ne že jeden musí zůstat, protože se bojí odejít. Člověk, který pochopí vlastní hodnotu, už nepřitahuje ty, kteří ji nevidí, protože ji sám cítí natolik silně, že ji není třeba nikomu dokazovat.